Pojem ↗konverzační analýzy, jímž se vystihují aktivity mluvčích zaměřené na kategorizaci osob (nověji i dalších entit). Rovněž označení příslušného odvětví konverzační analýzy nebo ↗etnometodologie. Č.k.a. studuje situačně podmíněné každodenní vědění o lidech v té podobě, jak se ho sami lidé dovolávají, spoléhají na něj a reprodukují ho.

Ve shodě s etnometodologickým východiskem je v termínu členská kategorizační analýza zvýrazněn komponent členská – jde totiž o analýzu kategorií, které jsou užívány ke kategorizaci samých „členů“ nějakého společenství, a zároveň o kategorie, které užívají sami „členové“ tohoto společenství (ne pouze odborníci). Č.k.a. zkoumá, jak mluvčí v různých komunikačních formách (zejm. v průběhu rozhovoru) kategorizují osoby (stejnou osobu lze totiž v rozhovoru kategorizovat např. jako otce, Čecha, sportovce, inženýra, liberála aj.), dále instituce (např. ✍Leudar & Nekvapil, 1998), místa (např. ✍Nekvapil & Zeman, 2000) aj. V rozhovoru volí mluvčí příslušnou kategorii ze „souboru/inventáře členských kategorií“ (takovým souborem je např. „soubor rodinných příslušníků / rodina“ n. „soubor extremistických politických stran“) a kategorii aplikuje na konkrétního nositele podle určitých pravidel (např. tzv. ekonomické pravidlo zní: člena nějakého společenství stačí popsat pomocí jediné kategorie). Členské kategorie jsou konstituovány „kategoriálními predikáty“, tj. vlastnostmi, které mluvčí považují pro tyto kategorie za typické; nejvíce byly studovány „kategoriálně vázané aktivity“ (např. kategoriálně vázanou aktivitou „učitele“ je to, že „učí“; na základě toho nepovažujeme spojku „ale“ v následující formulaci za nijak neobvyklou: On je učitel, ale živí se reklamou). V členských kategoriích je obsaženo sdílené každodenní vědění, kategorie jsou, jak říká H. Sacks, „bohaté na inference“ a to mluvčím umožňuje v rozhovoru provádět ne zcela explicitní kategorizační práci, která přesahuje pouhý výběr pojmenování pro příslušnou kategorii (např. lze evokovat odpovídající kategorii uvedením kategoriálně vázané aktivity). Výběr sociální kategorie v rozhovoru, a tedy i mluvení o osobách a jejich skupinách, je citlivou záležitostí, neboť tímto způsobem dávají mluvčí najevo svou sociální identitu nebo sociální identitu svých komunikačních partnerů nebo sociální identitu lidí v rozhovoru nepřítomných. ✍Kallmeyer & Keim(ová) (1994:361) k tomu výstižně říkají:

„Kategorizace obecně variuje podle toho, co je prezentováno jako relevantní. Na tutéž osobu lze aplikovat různé kategorie v souladu s tím, z jaké perspektivy se identita této osoby dostane v rozhovoru do popředí. Kategorizace je tedy vždy spojena s určitou perspektivou a je jednostranná, neboť komplexní definici sociálních identit a vztahů redukuje na jeden aspekt“ (z něm. přeložil autor hesla).

Č.k.a. zdůrazňuje, že kategorizování se neděje jen pro samo kategorizování, ale uskutečňuje se jím zároveň ještě něco jiného, totiž praktická jednání. Kategorizování může být prostředkem k vymezení morálních, sociálních či náboženských charakteristik a takto k dosažení např. toho, že určitá skupina lidí je odmítnuta jako plnohodnotní spoluobčané nebo určitá sociální skupina je získána jako spojenec v nadcházejícím konfliktu (viz ✍Nekvapil & Leudar, 2006). Lze rozlišit tři základní druhy kategorizační práce: 1. Účastníci v rozhovoru spojují s určitou kategorií určitý kategoriální predikát, n. naopak jeho vazbu na tuto kategorii popírají. 2. Účastníci přisuzují určité osobě (n. skupině osob) to, že je nositelem určité kategorie, n. jí nositelství této kategorie upírají. 3. Účastníci rozhovoru zařazují kategorii do určitého souboru kategorií, n. ji naopak z tohoto souboru vyčleňují. V souladu s tím lze postihnout vývoj členských kategorií; jsou modifikovány třemi způsoby: (i) změnou kategoriálních predikátů (např. aktivit, charakterových vlastností, dispozic k určitému jednání), které se typicky spojují s danou kategorií, (ii) novým vymezením nositelství kategorie, (iii) změnou souboru, do něhož je kategorie řazena. Oproti hlavnímu proudu ↗konverzační analýzy ✍Watson (1997) zdůrazňuje, že sekvenční analýza rozhovoru, prováděná konverzačními analytiky, nemůže z principiálních důvodů pominout analýzu kategorizační (což samozřejmě platí i obráceně).